Víra bez skutků je mrtvá

Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jakub 2, 26)

Častokrát slýchám od lidí, že věří v Boha, modlí se k němu a nikoho nezabili nebo s nikým před svatbou nespali. Má odpověď zní, že je to dobře. Když se však zeptám na to, jestli chodí do společenství, zda-li čtou Bibli nebo jestli se neopíjí, slýchám, že na chození do kostela, byť jen na bohoslužby, nemají čas, Bibli nečtou a sem tam přeci není špatné se opít. 

Jakub však píše trošku něco jiného. Celý list Jakubův se soustředí na víru ve skutku. Nejvýrazněji je to však zdůrazněno ve druhé kapitole. Jakub neustále upozorňuje, že pokud víra není dokázána skutkem, nemůže být člověk spasen. Naše víra se prokáže v našich skutcích. 

Vyznat existenci Boha je dobrá věc, ale to vyznávají i démoni (Jk 2,19). Znamená to, že budou spaseni? Ne! Jejich víra je jen v existenci Boha. Nevěří v něj tím způsobem, že by mu sloužili a činili, jak On říká. 

Naše víra má však být podložena skutky. V Genesis 22. kapitole můžeme číst o muži, který bezmezně důvěřoval Hospodinu. Jméno toho muže je Abrahám. Abrahám věřil Hospodin tolik, že by mu obětoval o svého milovaného syna. Hospodin viděl jeho víru, která spočívala v tomto skutku a přičetl mu to jako spravedlnost (Jk 2,23).

Shrneme si to:

• Naše víra se projeví v našich skutcích
• I démoni věří v existenci Boha, ale nečiní skutky, které dokáží jejich víru v to, že On je cesta, a tak nedojdou spaseni
• Abrahamův skutek dokázal jeho víru